Letos reprezentuje Českou republiku Jarmila Slovenčíková ze Zlínského týmu Czech Apnea Team. Jarmila je držitelkou zlaté a několika dalších medailí z mistrovství světa, a mnoha národních rekordů v hloubkových disciplínách. Česká reprezentantka se samozřejmě bude chtít poprat o co nejlepší umístění se světovou freediverskou špičkou. Zeptali jsme se, jak se připravuje a co od letošního mistrovství světa očekává.

Jak se připravuješ a jaký máš pocit z dosavadního tréninku?

Trénink fyzické kondice začal někdy v únoru. Pomalu potom přibývalo bazénu a specifického tréninku, letos bylo limitující zranění kolene, které mi dlouho nedovolovalo plavat v monoploutvi. Proto jsem vynechala i účast na MČR. S létem začaly tréninky v českých lomech :). Pocitů je mnoho, například pocit, že jsem začala trénovat dost pozdě, a že jsem toho moc nestihla, ale taky, že přes to všechno se ve vodě cítím dobře a zatím se mi nedaří hrábnout na fyzické hranice. Že vyrovnávání tlaku když plavu do hloubky je jiné, ale nedá se to zapomenout. Takže vlastně nevím, kam až se můžu potopit a jdu to teď zjistit :)

Letos reprezentuješ ČR na AIDA hloubkovém MS jako jediná, to se snad ještě nestalo?

Ale stalo, v roce 2007 jsem byla v Sharm El Sheikhu sama, jenom se dvěma Slováky, kteří bydleli jinde, což bylo tenkrát dost těžké, protože moje angličtina byla mizerná a zkušenosti s hloubkovými závody téměř žádné. Tenkrát jsem to považovala v podstatě za nepodařený výlet, protože samota byla dost nepříjemná. Dneska je to jiné, mám spoustu přátel mezi závodníky ze všech zemí, navíc mám s sebou svou už tříletou dceru Aničku, takže být chvilku sama se mi moc nepoštěstí :)

Po delší době tě můžeme vidět na velkém individuálním závodě, vybrala sis disciplínu CWT, proč zrovna tuto?

To tak samo vyplynulo. FIM jsem nikdy neměla moc ráda, CNF jsem se bála trénovat, protože ještě na začátku července koleno bolelo po 100m prsového stylu v bazéně, nechtěla jsem to provokovat, abych zvládla trénovat alespoň v ploutvi.

Myslíš, že specializace na jedinou disciplínu je způsob jak ve freedivingu posouvat hranice?

Spousta těch nejlepších se specializuje na jednu disciplínu. Zvládnout posunout světový rekord ve statické i dynamické disciplíně na jedněch závodech zvládla jenom Natalia Molchanova, kterou tady budeme dost postrádat. Mezi muži už je to běžná věc, v každé disciplíně kraluje někdo jiný.

Na co se těšíš?

Na moře, teplou vodu, krásnou viditelnost. Na to, že se pár týdnů budu věnovat jenom tomu, co mě baví, a nebudu muset do práce :)

Jak se změnil tvůj přístup k freedivingu po pauze?

V prvé řadě v tom, že trénink už není na prvním místě ve volném čase. Je až za Aničkou. Když chce být člověk v něčem mezi nejlepšími na světě, tak tomu musí věnovat spoustu času a energie, pak odsunuje ostatní možnosti v životě stranou, čímž se vlastně taky dost omezuje.

Co pro tebe znamená atmosféra takového závodu jako je mistrovství?

Je to pro mě už deváté mistrovství světa. Je to velká událost, sjedou se závodníci z celého světa atd. Momentálně je to pro mě hlavně zábava, protože vím, že není dost času ani prostředků k tomu, abych se potápěla do hloubek kolem 90 metrů… Uvidíme za dva roky.

Na letošním mistrovství světa jednotlivců v hloubkových disciplínách freedivingu se bude soutěžit ve třech disciplínách. V konstantní váze s ploutvemi (CWT) i bez ploutví (CNF), a Free Immersion (FIM).

Soutěžní disciplíny freedivingu :

Konstantní zátěž (CWT) - Královská disciplína freedivingu - konstantní zátěž, při které potápěč během pokusu využívá k ponoru i k výstupu pouze síly svých nohou opatřených ploutvemi. Atlet se nesmí dotknout vodícího lana s výjimkou obratu v nejhlubší části ponoru, kde může závodník lano uchopit, uvolnit cedulku s označením hloubky a odrazit se zpět. Konstantní váha se tak nazývá proto, že není dovoleno si ponor ulehčit odhozením zátěžového opasku před výstupem.

Konstantní váha bez ploutví (CNF) - Sestupuje i vystupuje se prsovým stylem bez ploutví.

Free Immersion (FIM) - Další disciplínou, při které závodník využívá pouze vlastních sil, je Free Immersion. V tomto případě závodník ručkuje po laně do hloubky a nazpět. Použití ploutví přitom není dovoleno. Tato disciplína vznikla na Antilách, kde ručkování po laně do hloubky za kořistí má dlouhou tradici a pořízení výstroje, jako jsou kvalitní ploutve, může být problematické.